V prvním desetiletí 20. století (od roku 1908) obyvatelé počali organizovat sbírky na výstavbu kostela, do té doby Svatavští na bohoslužby docházeli do okolních vesnic.
V obci byl založen spolek na podporu výstavby kostela, někteří lidé přispívali dlouhodobě pravidelně, přesto bylo prostředků na výstavbu málo a musely být vydány dluhopisy v celkové hodnotě 50 tisíc korun, díky nimž bylo možno stavbu dokončit. V době samotné výstavby a dlouhá léta poté (až do své smrti v roce 1946) působil ve svatavské farnosti P. Josef Eis, který má na celém díle velkou zásluhu. Kostel byl slavnostně vysvěcen 26. října 1924 pražským světícím biskupem Glosauerem. O dva roky později přispěl na výstavbu fary dokonce sám papež Pius XI. Léta budování komunismu se však na svatavském kostele projevila velmi neradostně - za celou následující dobu byla opravena pouze střecha (bez věže), svatavští farníci (čítající dnes pouze hrstku lidí) podle svých možností udržovali kostel alespoň uvnitř.Po 100 letech se občané Svatavy opět obracejí na dobrodince, aby kostel pomohli finančním příspěvkem zrekonstruovat.
